Jezdecká všestrannost
MILITARY
Všestrannost je třídenní zkouška. Skládá se z drezurní úlohy, teréní jízdy s klusovými úseky, steplechase dráhy, z nejdůležitějšího úseku - teréní jízdy s pevnými překážkami a z parkuru. Všestrannost se jezdí ve stupních " Z" , " L" , " S" , " T" , " O" , buď v soutěži kompletní nebo dílčí.
VÝBĚR KONĚ PRO VŠESTRANNOST
Předpokladem je dokončený základní výcvik a stáří koně nejméně 5let. Po dokončeném základním výcviku je svalstvo, klouby a šlachy koně připraveny pro náročné požadavky tréninku. Kůň vhodný pro všestrannost už v základním výcviku projevuje nebojácnost, chuť jít dopředu, ochotu ke skoku, dostatečnou rychlost, vytrvalost a charakterové vlastnosti.
VÝSTROJ KONĚ PRO VŠESTRANNOST
Při všestrannosti je důležitá správně přizpůsobená výstroj koně. K ochraně patek předních nohou používáme gumové zvony. Při teréním a skokovém tréninku koně bandážujeme, nebo použijeme kamaše s pružným zapínáním. Pokud je v teréní jízdě zařazen skok do vody, potom koně nebandážujeme, jelikož při projíždění vodou se bandáže namočí a shrnují se. Při military drezuře, koně většinou uzdíme uzdečkou. Je možné použít uzdění i uzdou. Pro krajinovou jízdu uzdíme uzdečkou. Při sedlání je důležitá hmotnost sedla a správné přizpůsobení. Těžké sedlo je pro koně v dlouhé krajinové jízdě nesmírnou přítěží. Naopak příliš lehké sedlo dostihového typu není dostatečně pevné a nezaručí pevný sed jezdce. Důležité jsou pevné třmeny, třmenové řemeny a stejně tak je důležitý pevný podbřišník a slabší obřišník zapnutý přes sedlo.
SYSTEMATICKÝ VÝCVIK
Trénink začínáme méně namáhavou prací. Střídáme ježdění v terénu, drezurní práci, práci na kavaletách a gymnastické cvičení na překážkách. Nesmíme zapomínat na odpočinek v podobě teréní vyjížďky v kroku 1krát týdně a volného pohybu ve výběhu.
JÍZDA V TERÉNU
Práce v terénu musí být systematická. Pro všestrannost je důležité koně nejdříve nadýchat. Nezapomínáme při tom na uvolnění koně v kroku. Potom s koněm absolvujeme klusové úseky z počátku v kratších úsecích. Postupně prodlužujeme klusové úseky na 10min, 20min, 30min. Klus takto postupně prodlužujeme až na 1h. Práci v terénu pozvolna zvyšujeme. Začínáme opět uvolněním v kroku a klusu a přecházíme i k práci na nerovném terénu. Sjíždíme a vyjíždíme různé svahy. Vyjíždění svahů v kroku je důležité pro vytváření a posilování svalstva koně. Posiluje se tak záď, která je velmi důležitá. Vyjíždění svahů ze cvalu je dobré pro nadýchání koně a pro celkovou kondici. V dalším cvičení v terénu provádíme výskoky a seskoky, skáčeme různé terénní překážky, které mají být zpočátku malé, ale za to různorodé a pestré. Sjíždíme čím dál víc příkrejší svahy, ale je důležité sjíždět vždy kolmo. Systematickým stupňováním obtížnosti teréních překážek získává kůň jistotu a odvahu. Rovněž časté sjíždění a vyjíždění svahů se skokem přes menší překážku, která je nejdříve postavená na konci, později v začátku a nakonec ve středu svahu dodává koni odvahu a spolehlivost. Cvičení v terénu doplňujeme projížděním vodních ploch s pevným dnem. Když kůň projíždí vodou ochotně a klidně můžeme začít cvičit skoky do mělké vody a výskok kombinovaný s překážkami. Překážky by neměli překročit výšku 0.50m. Také hloubka vody by měla být max. 0.50m. K terénímu ježdění patří cvalová práce (kentrování). Cvalovou prací trénujeme vytrvalost koně. Kentrování začínáme vždy až po uvolnění koně v kroku a v klusu v tempu kolem 350-400m/min. na vzdálenost nejvýše 2000m. Vzdálenost jen velmi postupně zvyšujeme na 3000m. Vzdálenost můžeme cválat ve dvouch úsecích, mezi které vložíme krátkou pauzu v kroku nebo v klusu se změnou směru nacválání.Vzdálenost pořád postupně zvyšujeme. Pro military základního stupně je délka cvalové práce kolem 6000m a rychlost asi 450m/min. Tuto vzdálenost opět rozdělíme na dva úseky se změnou cvalu. Podle možnosti je dobré měnit prostředí. Asi po 4týdnech kentrování přejdeme k rychlejší cvalové práci (galopování) Rychlost 450-500m/min. je možná jen na vyhovující půdě. Tento trénink absolvujeme s koněm 1krát týdně. Je to dechová příprava koně. Jednou týdně absolvujeme s koněm překonávání pevných překážek v terénu. Vzdálenost a počet překážek systematicky zvyšujeme.
DREZURNÍ PRÁCE
Cílem je fyzická i psychická připravenost koně. Drezurními cviky vypěstujeme rovnováhu s dostatečnou nosnou silou zádě, která je potřebná k odlehčení předku. Šetříme tím klouby a šlachy koně. Koně, kteří nejsou dostatečně přiježděni se při větší rychlosti vrhají na předek a bojují s rukou jezdce. Takto je vysoká pravděpodobnost zchromnutí koně. Při drezurní práci zlepšujeme uvolněnost a přilnutí. Pracujeme často v prostorných chodech. Vyžadujeme stejné přilnutí na obou otěžích, ohýbání v obratech, prostupnost sebrání a zlepšení kmihu vycházejícího s podsazené zádě. Rovnováhu zdokonalujeme cvalem na vnější noze a prací na dvouch stopách. Drezurní práce vede k poslušnosti a přispívá k jistotě ve všech částech soutěže všestrannosti. Kromě cviků ze základního výcviku používáme i těžší cviky drezurního ježdění jako je například pracovní klus s častým a výrazným postavením koně k vnější ruce. Kůň přestavěný k vnější ruce jde v opačném postavení. Tímto vyžadujeme od koně větší podsazení zádě. Přitom dosahujeme i větší oboustranné poddajnosti koně. K většímu sebrání docílíme prací v pracovním klusu na větším kruhu s cvikem v kruhu změnit směr s polovičním překrokem. Po dosažení vyššího sebrání přecházíme na dlouhé stěny jízdárny a v dosavadním sebrání požadujeme přechody do středního nebo prodlouženého, ale sebraného klusu. Cvičení opakujeme i na velkém kruhu. Při pohybu na dvou stopách omezujeme koni posun vnitřních zadních nohou. Takto jej nutíme k sevření kloubů, sebrání a k většímu podsazení zádě. Při práci na dvou stopách rovněž zlepšujeme poslušnost na pomůcky jezdce a rovněž zlepšujeme jeho chody uvolněním v plecích. Letmým přeskokem ve cvalu zvyšujeme rovnováhu a poslušnost holení. V pokročilém tréninku požadujeme překroky i ve cvalu. Později požadujeme v pracovním cvalu překroky i s letmým přeskokem. Po každé změně cvalu počítáme počet cvalových skoků do stran. Při každé změně směru překroku je nutné koně nejprve srovnat a teprve potom změnit jeho postavení. Správně prováděné překroky na obě strany jsou známkou prostupnosti a poslušnosti koně. Stále více klademe na koně těžší požadavky, ale musí být systematické a kůň na ně musí být připraven. Když dosáhneme vysokého sebrání v pracovním cvalu, můžeme přistoupit k nácviku piruety. Kůň se otáčí kolem podsazené zádě o 360°. Důležité je zachování cvalového nohosledu. Pokud kůň zvládá piruetu při zachování cvalového nohosledu a podsazené zádě můžeme přejít k těžšímu cvičení jako je piafa a pasáž. Tomuto cvičení předchází práce na ruce v pilárách. Cvičení v pylárech musí být systematické a nelze ho vyžadovat často. Je důležité střídat těžká cvičení s volnějším držením a s lehčími drezurními cviky. Piafa je cvik, který se vyžaduje v nejvyšších stupních drezurních úloh. S nácvikem začínáme když dosáhneme dokonalé prostupnosti, mohutného vznosu zkráceného klusu a vysokého sebrání. Při tomto cviku je důležité, aby kůň neztuhl ve hřbetě. Prohýbá-li kůň hřbet, nemůže jít s lehkým přilnutím ve vysokém sebrání, které je k tomuto cviku nezbytné.
SKOKOVÁ PRÁCE
Při práci na kavaletách nejdříve koně uvolníme v kroku a v klusu. Po uvolnění a přivedení koně na pomůcky jezdce několikrát klušeme přes řadu 3-5 kavalet položených ve vzdálenosti cca 1,20m, vysoké 0,20m. Střídáme přiježďování a znovu nájezdy z klusu na kavalety. Několikrát překlušeme i řadu čtyř zvýšených kavalet. Nejdříve zvýšíme prostřední dvě kavalety. Výška by neměla přesáhnout 0,30m. Vzdálenost mezi kavaletami můžeme i zvýšit na 1,30m. Při klidném překlusání zvýšíme i zbytek kavalet. Takto je několikrát překlušeme. Opět přejdeme k přiježďování. Provádíme obraty a práci na dvou stopách. Poté přejdeme k práci na kavaletách ze cvalu. Nejdříve přecváláme jednu kavaletu z většího kruhu. Můžeme přidat další dvě kavalety ve vzdálenosti 2m. Kavalety lze postavit i do oblouku. Nájezd musí být plynulý. Takto můžeme překonávat kavalety ze cvalu i z malého kruhu.
Do skokové gymnastiky z klusu zařazujeme cvičení jako například řadu čtyř položených kavalet za sebou ve vzdálenosti 1,20-1,30m. Výška kavalet je 0,20m. Za tuto řadu postavíme ve vzdálenosti 2,50m menší svislou překážku. Z počátku jsou překážky za kavalety max. 0,70m vysoké. Zatím není důležitá výška překážek, ale styl skoku koně,pozornost,poslušnost a chování koně před skokem a po doskoku. Proto používáme nižší skoky, ale postupně překážky stupňujeme jako např. řada kavalet na klus, za tuto řadu postavíme ve vzdálenosti 2,50m dvě kavalety na sebe za to na 3m malou svislou překážku a na další 3m ještě jednu svislou překážku. Těch kombinací je mnoho. Později přidáváme další skoky. Takto můžeme na závěr postavit až 5skoků za sebou. Jde-li kůň při nájezdech klidně a soustředěně a po doskoku klidně a plinule cválá na správnou nohu,přidáváme místo poslední svislé překážky oxer.Oxer by neměl přesahovat výšku ani šířku 1m. Můžeme ho postavit ve vzdálenosti 3,50 nebo 6,50m od posledního skoku. Postupně přidáváme ještě jeden oxer 1m vysoký a 1,20m široký. Pokud kůň cvičení zvládá přecházíme v dalším cvičení ke skokové gymnastice ze cvalu. Při skokové gymnastice ze cvalu se řada kavalet, které byli položeny za sebou ve vzdálenosti 1,30m posouvá na vzdálenost asi 2,50m, nebo se odstraní a zůstane jen jedna kavaleta a za ní postavíme ve vzdálenosti 3m svislou překážku. Poté přidáváme další skoky ve výšce do 1m ve vzdálenosti 3,50m 3-4 svislé později i šířkové překážky.
Techniku skoku zlepšujeme na vyšších překážkách nejdříve naznačením odskoku kavaletou postavenou ve vzdálenosti 3,50m nebo 7m před vyšší překážkou zatím(max. 110cm). Pro lepší pozornost koně po doskoku lze použít jedné kavalety ve vzdálenosti 3,50m za vyšší překážkou. Kůň tak zjistí, že i po překonání vyšší překážky musí být pozorný. Ke konci tréninku kavaletu před nebo za překážkou odstraníme. Překážku z každé ruky jednou překonáme a po korektním překonání koně pochválíme a odměníme. Techniku skoku zdokonalujeme i při skákání ve volnosti.
Když kůň zvládá techniku skoku na různých jednotlivých skocích a kombinacích,jestliže jde po skoku klidně a pozorně a cválá na správnou nohu můžeme postupně přejít k tréninku na parkuru. Překážky by neměli přesahovat dosud požadované rozměry. Nejdříve si určíme dvě překážky, které překonáme, když jde kůň i po druhém skoku soustředěně můžeme postupně přidávat i další skoky. Takto se postupně dopracujeme až k 8-9 skokům. V příštím cvičení překonáváme různé kombinace. Kombinace dvojskoků a trojskoků je lepší začínat skákat nejdříve na šířkovýškových překážkách, potom na kombinaci svislých a nakonec na kombinaci oxérů. Změna prostředí a skákání různorodých překážek vede ke zdokonalování techniky skoku a poslušnosti koně. Nezapomínáme na odpočinek koně v podobě vyjížďky v kroku do terénu nebo volný pohyb ve výběhu. Při skákání vodních příkopů začínáme na mělkém příkopu s pevným dnem,asi 1,30m širokým. Jestliže kůň odmítá skočit, skáčeme za zkušeným koněm. Jestliže kůň skočí do vody postavíme nad střed vodního příkopu kladinu. Při správném překonání koně pochválíme a kladinu odstraníme. Naposledy skočíme, jde-li kůň ochotně a překoná vodní příkop správným způsobem pochválíme ho a odměníme. V příštím cvičení zařadíme vodní příkop do parkuru který budeme absolvovat.
Všestrannost - Military
Všestrannost neboli military vzniklo původně z potřeb testovat způsobilost koní při náročných úkolech pro armádu.
Je to třídenní jezdecká disciplína všestranné jezdecké způsobilosti.
Hodnocení se provádí dle průběžného pořadí po každém soutěžním dni na principu trestných bodů, vítězí jezdec s dosaženým nejnižším počtem bodů po posledním dni.
odvaha + síla = kůň a jezdec absolvují trasu 32 různých terénních skoků; délka trasy12 km
Bodové hodnocení: zastavení před překážkou = odmítnutí poslušnosti - nejvýše 3 x 20 trestných bodů-poté následuje diskvalifikace
pád koně - vyloučení
pád jezdce - 60 bodů
překročení stanoveného časového limitu - 1s - 1 trestný bod
Historicky zaznamenávalo Československo na olympiádách úspěchy v disciplině jezdectví v období před druhou světovou válkou, kdy bylo armádním sportem a dostávalo se mu zasloužené podpory. Zástupce drezurního ježdění pan Emanuel Thiel v roce 1924 obsadil šesté místo. V roce 1930 z Amsterdamu si zlatou medaili odvezl František Ventura s koněm Elliot ve skokové soutěži. Českoslovenští jezdci se zúčastnili úspěšně i v roce 1936 olympijských her v Berlíně, kde tříčlenný tým ve všestrannosti vybojoval čtvrté místo. Po druhé světové válce se Československo zúčastnilo olympiády v Římě, kde reprezentovali jezdec Šembera a Hrúzik. Naposledy v roce 1992 prošel kvalifikační limit až do Barcelony Jiří Pecháček v disciplině skoky, z důvodu nemoci koně však z bojů odstoupil.
Kvalifikačních závodů se Jaroslav Hatla zúčastňoval po celé Evropě a trénink absolvoval převážně ve Velké Británii, kde strávil celkem sedm měsíců.
Náhledy fotografií ze složky Jezdecká všestrannost